„Nevím, co chci, ale nepřestanu, dokud to nedostanu.“
V našem oboru existuje několik typů klientů. A patří mezi ně i jeden, se kterým je spolupráce těžká až nemožná. Jeho často jediné zadání práce je věta „Překvapte mě“. Možná si řeknete, že je to vlastně zadavatel, který dává absolutní volnost při zpracování úkolu a tudíž se jedná o splněný sen každého kreativce…
Ve skutečnosti je to nejhorší způsob spolupráce, na který můžete narazit, a přirovnali bychom jej ke střelbě od boku se zavázanýma očima. Zadavatel nepřipraví reálné zadání a co je horší, některý dodavatel na takovou spolupráci kývne. Musí potom ale počítat s tím, že od něj klient očekává zázraky. Prostě chyba na obou stranách a vyhlídky nepěkné.
Zadavatel nemůže spoléhat na to, že se bez přípravy magicky dostaví kýžený výsledek. Dodavatel se nesmí nechat zmást příslibem volné ruky při tvorbě a musí pokládat správné otázky. Berme dobré zadání jako zákon, podle kterého při práci postupujeme. Vždy je potřeba otevřenost k dialogu, důvěra, nastavení mantinelů, vytyčení cílů.